Brána D

hlavní brána – opevnění a staletí přestaveb křižovatky Závisti 

Základní informace: 

Prostor hlavní brány hrál klíčovou roli v životě všech fází hradišť, ať už v době bronzové, či v každé fázi oppida ze závěru doby železné. Dodnes jsou po bráně v terénu patrné relikty v podobě přerušení hlavního valu a masivního až 12 m širokého příkopu, který byl do skály poprvé vylámán už v 6. st. př. n. l. Archeologický výzkum v místech přerušení valu odhalil celkem jeden vstup z mladší doby bronzové, tři fáze brány z 6.–5. st. př. l. a následně dokonce 5 fází přestaveb bran z 2. a 1. st. př. n. l. Tato unikátní stavební situace nemá ve světě hradišť a oppid v Evropě příliš obdob a je svědectvím jak důmyslnosti a nepostradatelnosti tohoto článku v opevnění Závisti, tak i vynikající práce autorky výzkumu, Libuše Jansové a jejího týmu. Lze dobře předpokládat, že podél cest a na důležitých uzlových bodech, jako je hlavní brána, se shlukoval veřejný život oppida. Obchodovalo se zde, provozovala se zde řada řemesel, fungovaly zde hospody apod. 

1: Nejstarší podoba brány z konce starší doby železné

Podrobně: 

Dodnes nejlépe patrným útvarem je příkop z konce 6. stol. př. n. l. Náročnost provedené práce dobře ilustrují rozměry: hloubka dosahovala až 8 m, celková délka pak 500 m. Nejstarší brána, která se nacházela ca 12,5 m nad dnem příkopu, byly položena o přibližně 10 metrů více doleva, než je dnešní viditelný průchod hradbou. Tato brána měla obloukovitá křídla (viz obrázková galerie). Později byla v 5. st. př. n. l. přestavěna do podoby lichoběžníkových křídel, které ve své vrcholné fázi připomínaly zděný bastion. Bránu následně zasáhl rozsáhlý požár, který zachvátil i další části opevnění.  

2: Tzv. ulicovitá brána oppida Závist a její obranná funkce 

V době okolo poloviny 2. st. př. n. l. bylo osídlení Závisti obnoveno a s ním i hlavní brána. Hlavní val, do kterého byla brána zasazena byl v místech brány protažen směrem dovnitř pevnosti a vytvářel tak ca 50 m dlouhou ulici, lemovanou z obou stran opevněním. Případný útočník tak měl situaci značně ztíženou, neboť byl obklopen na hradbě stojícími obránci ze tří stran. Na trojrozměrném modelu je zobrazena 2. až 3. fáze brány, nad kterou navazovala ve výšce ca 3,3 m strážnice, vysoká přibližně 12 m. K bráně vedl kamenný most o šířce 10 m. Velké požáry, které mohou naznačovat mimo jiné i případné vojenské konflikty se projevily mezi 3. a 4. horizontem oppidální brány. Problémy po požáru ve třetím horizontu mohly mít za následek značně zjednodušenou podobu následující 4. fáze brány, která měla místo dřevěné zastřešené věže podobu pouhého přemostění. Na konci posledního, 5. horizontu, který se zcela vymykal původním čtyřem předchozím fázím, došlo k rozsáhlému požáru, který lze doložit na více místech celé pevnosti. Tato událost se odráží i ve vysokém výskytu železných šipek z šípů a prakových oblázků, ukazujících na válečné konflikty. Podle všeho se z této události, ke které došlo nejspíše ve 40. letech př. n.l., již oppidum nikdy nevzpamatovalo.  

3: Spony – hlavní pomůcka pro datování jednotlivých fází brány 

Nalezené artefakty:

Nálezové spektrum lze zmínit jen okrajově. Celkově pochází z brány oppida na 57 zlomků spon, vesměs železných. Díky jejich velké proměnlivosti v čase bylo možné různé vrstvy bran nad sebou dobře časově odlišit. Nalezeno bylo i několik nástrojů, mincí a dalších předmětů dokládající čilý ruch okolo hlavní brány. Spektrum doplňují různé zbraně, většinou pouze zlomkovitě zachovalé. Naprostým unikátem jsou dva zlomky kroužkové zbroje, která se na našem území objevuje právě poprvé na příkladu dvou drobných zlomků z oppida Závist. Jeden zlomek pochází z prostoru hlavní brány, další pak z opevněného podhradí. Oba si můžete prohlédnout ve 3D prohlížeči. 

4: Podoba hradiště Závist ve starší době železné 

Hradby – stovky let stavění a přestavování 

Dlouhé kilometry hradeb představovaly v každém období značnou výzvu pro jakoukoliv komunitu, která je musela neustále střežit a opravovat. V poslední fázi oppida zde lidé střežili a pečovali o neuvěřitelných 5 km hradeb. Jaké jsou ale dějiny zdejšího opevnění? Pestré a dlouhé... 

Nejstarší opevnění vrchu Hradiště pochází ze 4. tis. př. n. l. Po několika staletích je Závist opevněna znovu v době bronzové, patrně někdy mezi 13. a 9. st. př. n. l. O těchto nejstarších opevněních víme stále velmi málo. 

5: Proměny oppida Závist v průběhu jeho existence 

Starší doba železná:

V období velkého rozmachu hradiště v 6. a 5. stol. př. n. l. byla vnitřní plocha chráněna celkem čtyřmi hradebními pásy, které měly svoje specifika, ale jejich vývoj nese řadu společných znaků. První hradba později velmi významného hradiště z doby železné sestávala z poměrně jednoduché řady dubových kůlů, za kterými následovalo těleso hradby z dusaného jílu, prokládaného šikmo položenými břevny. Šířka této první hradby přesahovala 5 m. Podle průměru odhalených kůlů lze odhadnout, že na stavbu této hradby byl pokácen les rozlohou přesahující vlastní hradiště. Toto opevnění, které postupně ohradilo až 90 ha plochy, zaniklo mohutným požárem. Další dvě hradby, snad i vlivem špatných zkušeností se dřevem, začaly do mnohem větší míry využívat kamenné zdi. Postupně tak byly v průběhu 5. stol. př. n. l. postaveny dvě hradby s výškou ca 3,5 m s čelními kamennými zdmi, za kterými následoval mohutný val z hlíny, vyztužený masivními břevny a kamennými armaturami. Obě tyto hradby zanikly požárem, přičemž ten poslední požár byl patrně značně intenzivní a rozsáhlý, jelikož těleso hradby zasáhl do značné hloubky a jeho stopy byly objeveny na řadě míst opevnění a na některých místech dodnes patrné vrstvy dočervena vypálených kamenů. Část hradiště, zejména jeho podhradí, byla této katastrofické události ušetřena. Je pozoruhodné, že i po této události dále pokračoval rozvoj akropole, kde byl původní chrámový areál přestavěn do podoby rozsáhlé rovné terasy, tentokrát jen lehce opevněné palisádou, tj. zpevněnou řadou svislých kůlů (viz zastavení 6). 

6: Fragment kamenné skulptury a možná původní podoba busty 

Hradby oppida:

Na přibližně 200 let pak byly ruiny pevnosti spoře osídleny patrně několika málo obyvateli. Teprve někdy okolo roku 175 př. n. l. v období obecného hospodářského rozkvětu společnosti doby železné se zde opět objevují další osadníci, kteří nahoře na kopci staví opět dřevěnou palisádu, jakousi provizorní fortifikaci, která předcházela masivnímu opevnění oppida. Následně byla vystavěna hradba centrální linie spolu s šíjovým opevněním na jihovýchodní straně orientované směrem ke Lhotě. Technika provedení hradby připomínala starší hradební architekturu o 200 let mladšího hradiště. Toto první velké opevnění oppida Závist z období okolo r. 150 př. n. l. zahrnovalo celkem 35 ha. V další fázi bylo připojeny další dvě hradební linie na jihovýchodním svahu pod hlavní branou a rozsah opevnění narostl okolo let 145–125 př. n. l. na ca 41 ha. V této době bylo nově osídleno podhradí na JZ ostrožně oppida (tzv. Adámkovo mýto), které bylo následně opevněno v letech 120–100 př. n. l. Spolu s tímto krokem vzniká i nová brána F. V této již třetí fázi přestavby opevnění se rozrůstá i vlastní předhradí a původní obrané valy IV. a V. obranné linie ztrácí na významu a chátrají. Naopak toto předhradí je nově znovu opevněno lehkou obrannou linií na pozůstatcích valu z 6.–5. stol. př. n. l. V této době dosahuje oppidum rozlohy již 100 ha. Ve čtvrté fázi, přibližně z let 100–75 př. n. l. se opevnění stahuje z předhradí a opět jsou obnoveny dva souběžné pásy na jihovýchodním svahu (linie IV a V). Spolu s tím je v této linii vystavěna brána A. Z ní vedla nová komunikace, směřující do nově zřízené brány C. Oppidum se v této době zmenšilo na ca 63 ha. Závěrečná pátá fáze z druhé poloviny 70.–40. let př. n. l. přinesla značné změny v architektuře i rozsahu opevnění. Původní valy jsou nahrazeny masivními sypanými valy, vzniká i nová klešťovitá brána B mezi branami A a C. Podobně i mezi branami D a F vzniká malá předsunutá brána E. Celková výměra oppida vzrostla na 118 ha. Toto co do rozsahu vrcholné období však zároveň následovalo ukončením osídlení oppida Závist. Vzhledem k dokladům silného požáru a zvýšenému výskytu zbraní v tomto horizontu je možné se domnívat, že oppidum padlo vlivem násilných událostí. 

7: Zlomek kamenné sochy znázorňující lidské ucho

Zajímavost: fragmenty kamenných hlav 

Jak trefně napsala autorka výzkumu L. Jansová, je často paradoxním osudem nejzajímavějších nálezů, že se najdou mimo archeologický výzkum nebo bez doprovodných nálezů. To je i případ dvou zlomků kamenných skulptur, které byly v okolí hlavní brány nalezeny. První z nich je zlomek o rozměrech ca 11 x 6 cm, odražený patrně z větší busty nebo sochy, který byl nalezen během výzkumu v již vykopané půdě mezi ostatními kameny (viz obrázková galerie). Kámen použitý pro tuto sochu pocházel podle geologického posudku ze středního Povltaví. Podle červenavé barvy je patrné, že skulptura musela projít velkým žárem. Lze vyslovit hypotézu, že fragment pochází z části tzv. listovité koruny, kterou můžeme najít na překvapivě velkém množství tehdejších zpodobnění lidských či božských hlav. Druhý zlomek představuje pravé ucho zhruba vejčitého tvaru, směrem dolů k ušnímu lalůčku značně zúžené (viz obrázková galerie). Provedení se velmi podobá ztvárnění ucha jako na další, tentokrát již vcelku zachovalé kamenné hlavě nalezené na akropoli hradiště – nalezněte je v rámci geohry na akropoli a srovnejte je sami! Podle mínění L. Jansové tyto zlomky pocházejí z roztříštěných soch, které byly svrženy až z horních poloh akropole. 

8: Sonda skrze hlavní příkop s cisternami ze starší doby železné 

© 2021 Reginonální informační centrum. All Rights Reserved.

ZWE0NzI5