Brána A

poslední léta oppida a raně středověké pohřebiště 

Základní informace: 

Na přístupové cestě od předhradí keltského oppida stála menší brána – tzv. brána A, vystavěná v nejmladších fázích oppida. Brána a její okolí je rekonstruována v 3D prohlížeči níže. V souvrstvích z pol. 1. st. př. n. l. se zde koncentrují nálezy zbraní, zejména hrotů šípů, kopí a oštěpů, které mohou ukazovat na konflikty a napětí ve společnosti. Mezi nálezy se vyskytují i osobní ozdoby, keramika, mince a zejména drobná hliněná plastika hlavičky (viz obrázková galerie). Výmluvným archeologickým dokladem této pohnuté doby může být nález lidské lebky, která snad sloužila jako trofej na tomto vstupu do oppida. Tento obyčej nebyl zvyklostem doby železné nikterak cizí a psali o něm i antičtí autoři. Vedle brány bylo objeveno i několik zlomků keramiky, které po sobě zanechali raní germánští osadníci, možná jen skupinka hledající v ruinách oppida kořist. Malá komunita si zde v raném středověku založila svůj hřbitov.

Podrobně: 

Další stavební rozvoj oppida:

V čilém ruchu výstavby mladší fáze oppida, na počátku 1. stol. př. n. l., byla postavena i brána B na východním svahu oppida, která chránila přístup z dnešního břežanského údolí. Komplexní opevnění mladší fáze oppida však nárokovalo ještě další stavbu. Další brána v cestě na vrch oppida, nazývaná dnes brána C, se nachází o několik desítek metrů dále. Již neměla charakter tzv. ulicovité brány, nýbrž její průchod byl tvořen přesahujícími zdmi hlavního opevnění, které okolo brány vytvořilo zúžený prostor. 

Konec slavné éry:

Oppida v Čechách, podobně jako v širším středoevropském prostoru, zanikla kolem poloviny 1. století př. n. l. Zdá se, že to nebyla jednorázová vlna, ale že období zániku jednotlivých oppid se mírně liší. Zánik oppid se považuje za symbolický konec doby železné ve střední Evropě, po níž následuje germánské osídlení doby římské. Zda hrál klíčovou roli konflikt, rozhodnutí opustit nákladné projekty rozměrných pevností či zcela odlišné představy o uspořádání společnosti a jejích center je živým tématem stále se vyvíjejícího vzrušujícího výzkumu. V dosavadních hypotézách, navržených na základě archeologických a historických dat se zdá, že část tehdejších společenských špiček a jejich družin se mohla účastnit různých válečných tažení, z nichž řada nebyla úspěšná. Domácí obyvatelstvo, následně kulturně asimilované germánskými kolonisty ze severu, pak již původní znaky civilizace doby železné do značné míry opouští.  Šlo by tak o nijak neobvyklý (pre-)historický moment míšení obyvatelstva z různých částí Evropy, který přispívá k velké kulturní pestrosti střední Evropy, dané polohou na křižovatce kontinentu. 

Germáni na Závisti:

Je pozoruhodné, že ačkoliv nebylo u Germánů, tvořících dominantní uskupení na území České republiky až do doby stěhování národů, běžné osidlovat vyvýšené polohy či dokonce stavět opevnění, najdeme na Závisti pozůstatky po jejich přítomnosti na celé řadě míst. Je to jak zde, u brány A, tak i na akropoli. Tam zanechaly stopy v podobě pozůstatků několika staveb ze 4. a 5. stol. n. l., z jejichž inventáře se dochovaly mimo jiné i zlomky keramiky, dovezené až z území římských provincií. Není bohužel zcela jasné, zda v této době zdejší obyvatelé pouze využívali ochrany stále jistě impozantních pozůstatků mocné pevnosti doby železné, či zda i sami přispěli alespoň lehkou formou opevnění. 

Raný středověk:

Na konci 9. století zde ještě bylo založeno pohřebiště, původně zahrnující asi 30 až 35 hrobů. Nedaleko tedy musela stát osada, obývaná podle antropologických poznatků nejméně dvěma rodinami. Její pozůstatky jsou patrné na řadě míst vrchu Hradiště včetně akropole. Hroby těchto obyvatel trosek oppida Závist byly vybaveny keramickými nádobami, vědry a noži. Ženy a dívky byly na poslední cestu ozdobeny bronzovými záušnicemi a skleněnými i jantarovými korálky (viz obrázková galerie). 

Zajímavost:

Pozor, čtení pro otrlé: Na pohřebišti jsme se setkali s doklady tzv. protivampirických opatření, tedy opatření, zabraňujících mrtvým opouštět hrob. V tomto případě šlo o pohřeb chlapce, který zemřel někdy ve věku 13–14 let. Jeho hrob byl ještě v raném středověku znovu otevřen a tělu byla odejmuta chodidla (viz obrázková galerie) Podobná opatření známe ještě např. v podobě zatížení hlavy velkým balvanem či např. propíchnutím těla vlastní dlouhou kostí. 

360 stupňový pohled

© 2021 Reginonální informační centrum. All Rights Reserved.

NDZmMj